Vždycky jsem si myslel, že kalorie z alkoholu jsou prostě kalorie navíc - palivo, které si tělo uloží tam, kde už beztak tuk hromadí nejraději. Nová studie na 5 761 dospělých ukazuje, že je to o kus složitější: silnější pijáci nosili citelně víc viscerálního tuku než mírnější pijáci se stejným celkovým tělesným tukem.

Co udělali

Výzkumníci vytáhli data z Oxford Biobank, populační kohorty 5 761 mužů a žen, a všechny poslali na DXA sken (dual-energy x-ray absorptiometry). Ten měří viscerální tukovou hmotu (VFM) přesně - tedy tuk kolem vnitřních orgánů, ne ten pod kůží. Dřívější studie o alkoholu a břiše většinou vystačily s obvodem pasu. To je hrubý odhad.

Účastníci k tomu vyplnili strukturovaný dotazník o pravidelném příjmu alkoholu. Sebehlášený údaj, takže spíš podhodnocený než nadhodnocený. Tým pak modeloval vztah mezi týdenním počtem jednotek alkoholu a VFM, s korekcí na věk, kouření, výšku, fyzickou aktivitu, socioekonomický status a - to je klíčové - na celkovou tukovou hmotu (TFM). Právě ta korekce dělá studii zajímavou: neptá se, jestli silnější pijáci nosí víc tuku celkově, ale jestli alkohol tlačí tuk konkrétně k břichu bez ohledu na to, kolik ho má člověk jinde na těle. Průřezový design ale zůstává průřezovým designem: jeden snímek, ne film. Co bylo dřív, z něj nevyčteš.

Co zjistili

  • Vztah dávka-odpověď držel u obou pohlaví: β = 1,104 (95% CI 1,040-1,167, p < 0,001) u mužů, β = 1,102 (95% CI 1,029-1,180, p = 0,006) u žen. Víc jednotek týdně, víc viscerálního tuku - plynule, žádný skokový práh.
  • V nejvyšším kvartilu pijáků byl průměrný %VFM o víc než 10 % vyšší než v kvartilu hned pod ním. U mužů medián 24 jednotek týdně proti 12, u žen 14 proti 7.
  • Korekce na celkovou tukovou hmotu vztah nezlomila. Dva lidé se stejným množstvím tuku, ale odlišnými pitnými návyky skončili s odlišným rozložením: u toho, kdo pil víc, ho bylo víc uvnitř břicha.

Co to znamená

Viscerální tuk není kosmetika. Je metabolicky aktivnější než tuk pod kůží a mnohem těsněji spojený s kardiovaskulárním a metabolickým rizikem. Že silní pijáci nosí víc tuku, nikoho nepřekvapí. Zajímavé je něco jiného: alkohol podle všeho mění i to, kam se tuk ukládá, nejen kolik ho je. Autoři mluví o regionálním přerozdělení tuku a mechanismus zatím nikdo pořádně nepopsal. Alkohol zasahuje přímo do metabolismu jater a chronické pití poškozuje buňky způsobem, který jde nad rámec prostého počítání kalorií, takže přesun k břichu není divoká hypotéza. Jenže může platit i opak: kdo už víc viscerálního tuku nosí, možná prostě pije víc. Průřezová studie tyhle dvě verze nerozliší.

Pokud je efekt na břicho reálný, zapadá do stejného vzorce jako vliv alkoholu na kategorie rizika jaterního onemocnění: obojí se pohybuje s celkovým objemem pití v čase, ne s jedním konkrétním večerem.

A tady umí moje aplikace pomoct - v jedné úzké věci. AlcoBalance tělesné složení neměří. Ukazuje tempo ve chvíli, kdy se to děje, aby ti večer, který se potichu nabaluje, neutekl z dohledu. Sledovat svůj peak a přibrzdit, když si všimneš, že zrychluješ, viscerální tuk sám o sobě nezmění. Ale jestli tohle přerozdělení opravdu táhne objem, pak každý večer, kdy to stoupání zachytíš včas, je o jednu jednotku míň v týdenním součtu, se kterým tahle studie počítala.

Zdroj: International Journal of Obesity (2005), DOI