Argument pro nízkoalkoholické a nealkoholické nápoje (NoLo) v Británii zní jako z učebnice veřejného zdraví: kdo pije víc, vymění pár rund za něco slabšího, celková spotřeba klesá, zdravotní bilance se zlepšuje. A základní vzorec vážně sedí - lidé s vyšší spotřebou sahají po NoLo víc než ti, kdo pijí míň. Zatím v pohodě.

Nová studie v Drug and Alcohol Review to zamotává. Rozhoduje totiž to, proč piješ - podle toho NoLo do hry vstoupí, nebo taky vůbec ne. A dělicí čára vede přesně tam, kde by to mělo zvednout ze židle každého, kdo řeší zdravotní nerovnosti.

Co udělali

Výzkumníci vzali 2 549 dospělých z Velké Británie ze studie Alcohol Toolkit Study, průběžného průzkumu pijáckého chování v zemi. Účastníci uváděli, jak často pijí NoLo nápoje - nealkoholické znamená pod 0,05 % ABV, nízkoalkoholické do 1,2 % ABV - a odpovídali na AUDIT-C, standardní screening rizikového pití. Pak přišly na řadu důvody pití: zvládání deprese, sociální motivy, zesílení zážitku, konformita. Do modelu vstoupily i sociální třída, vzdělání, věk a pohlaví.

Path analýza pak modelovala, jak tyhle motivy stojí mezi demografií, rizikovým pitím a užíváním NoLo. Šlo jim o jednu věc: proč se užívání NoLo tak liší mezi skupinami, které pijí zhruba stejně?

Co zjistili

Tři věci předpovídaly víc NoLo:

  • Rizikové pití - lidé s vyšší spotřebou používali víc NoLo
  • Vzdělání - vzdělanější dospělí pili víc NoLo
  • Pití kvůli konformitě

Pak se motivy začaly táhnout opačným směrem.

Piješ, abys zvládl/a depresi? Pak je míň pravděpodobné, že se přesuneš k NoLo - ať už piješ hodně, nebo ne. Motivy zvládání jsou častější v nižších sociálních třídách a path analýza to zachytila jako sériový mediátor: nižší sociální třída, víc zvládání, míň NoLo, i když je pití intenzivní.

Vazbu oslabovalo i pití kvůli opojení a pití, kterým držíš tempo u stolu. Tím se vysvětluje část rozdílu v NoLo podle věku, pohlaví a vzdělání.

Co to znamená

NoLo nahrazuje alkohol tam, kde je alkohol volbou. Pokud piješ, abys utišil/a depresi, dělá alkohol práci, kterou plechovka s 0,5 % nezvládne. Vyměníš plechovku a ta práce tam pořád leží.

Nepříjemné je to hlavně pro každého, kdo si od NoLo slibuje velký efekt na veřejné zdraví. Místo na regálech a marketing oslovují lidi, co pijí pro zábavu nebo kvůli partě - a ti bývají vzdělanější a s vyšším příjmem. Kdo by omezením pití získal nejvíc, ten po NoLo sáhne nejmíň.

NoLo tím nepadá pod stůl. Pro ty, kdo pijí víc a jsou otevření výměně, to nejspíš funguje. Ale věta „dejte to do víc lednic a nerovnost zmizí“ přeskakuje mechanismus. Značky nápojů, supermarkety, kampaně veřejného zdraví - všichni tlačí NoLo, jako by bariérou byla dostupnost nebo povědomí. Pro spoustu lidí s vysokou spotřebou je bariérou funkce, kterou alkohol plní.

Studie je průřezová, takže: souvislosti, ne příčiny. Path analýza ale ukáže přesný bod, kde efekt přestává platit - a to je ta část, která má cenu, když chceš zjistit, u koho se chování opravdu mění.

Se sociálními pijáky a s těmi, kdo pijí kvůli zesílení zážitku, je to jinak. Do sklenice se tu nepřesouvá nic emočního - jen držíš tempo stolu, a to tempo se zvedá, zatímco si povídáte. Přesně na tohle jsem AlcoBalance dělal: tvoje BAC v reálném čase, tvůj peak, kolik zbývá do vystřízlivění. Jedna vteřina, kdy víš, jak na tom jsi, ještě než přijde další runda. Zpomal, nebo sáhni po něčem lehčím - v obou případech je to rozhodnutí, ne unášení proudem.

Zdroj: Drug and Alcohol Review, 10.1111/dar.70159